První kroky k „nové“ Makedonii
V roce 1924 Komunistická internacionála formulovala tezi o existenci makedonského, thráckého a dobrudžanského národa. Díky inscenaci Kominterny byla Makedonie uznána jako federativní jednotka Titovy Jugoslávie a začaly práce na vytvoření makedonského socialistického národa a zavedení makedonského jazyka. Celá tato politika byla založena na protibulharském základě. Kvůli budování tohoto „makedonského národa“ se často šíří absurdní lži a falšování historie. Dnes však mnoho Makedonců uznává pravdu a skutečnost, že jejich kořeny leží v Bulharsku.
Vytvoření makedonského „národa“
Vše začalo v roce 1944, kdy se Georgi Dimitrov a Tito „dohodli na vytvoření spojenectví mezi Bulharskem a Jugoslávií, které by vedlo k vytvoření federace jižních Slovanů“. Tito navrhl, aby se Bulharsko připojilo k jugoslávské federaci, což znamenalo úplné převzetí bulharského státu Jugoslávií. Stalin podporoval Georgije Dimitrova v jeho naléhání na vytvoření rovnoprávného bulharsko-jugoslávského státu podle vzoru Rakouska-Uherska.
Ústřední výbor BRP(k) 20. září 1944 rozhodl, že otázka připojení Bulharské Makedonie k makedonskému státu by měla být vyřešena prozatímním vytvořením těsného svazku mezi Bulharskem a Jugoslávií. Zároveň by se posílilo makedonské národní povědomí mezi bulharským obyvatelstvem v Pirinské oblasti.
Dne 21. prosince 1944 oznámil Georgi Dimitrov na zasedání vedení strany hlavní body smlouvy o unii. Jeden z nich zní. Bulharsko souhlasí s tím, že části Makedonie, které mu patřily od roku 1913, budou na přání obyvatelstva připojeny k Makedonii v rámci Jugoslávie. Kromě toho, pokud… bude zřízen federativní stát, bude sjednocená Makedonie přijata do této federace jako rovnocenný člen. Jugoslávie ze své strany souhlasí s tím, že vrátí Bulharsku ty části jeho území, které byly převedeny na Jugoslávii na základě smlouvy z Neuilly v roce 1919.“
Příběh o sovětských „soudruzích“ a Makedonii
28. ledna 1945 Stalin prohlásil před bulharskou a jugoslávskou delegací v Moskvě, že „spojenectví mezi Bulharskem a Jugoslávií představuje zlom v dějinách Evropy“. Na konferenci se ukázalo, že bulharsko-jugoslávské spojenectví pod sovětskou záštitou není možné.
Jednání mezi Bulharskem a Jugoslávií probíhala pod Stalinovým dohledem. Od počátku je provázela politika „odnárodňování“ a teror YCP ve Vardarské Makedonii. Volby do Národního shromáždění Republiky Makedonie v roce 1945 se konaly pod heslem „Kdo nejde k volbám, je zrádce“, „kolaborant bulharských okupantů a Michailovec“. Byl přijat zákon o zřízení soudu na obranu makedonské národní cti, který v roce 1945 v Kumanově odsoudil 48 Bulharů a některé z nich k trestu smrti. V témže roce zaslala Demokratická fronta Organizaci spojených národů memorandum vyzývající k referendu a popisující zvěrstva a vraždy Bulharů, kteří se odmítli nazývat Makedonci. Později byla organizace odhalena a někteří z aktivistů byli odsouzeni k smrti a zastřeleni.
Z nařízení ministerstva školství ve Vardarské Makedonii byla 5. května 1945 zavedena tzv. „makedonská abeceda“ a „makedonský jazyk„. Bývalý student bulharistiky na Sofijské univerzitě Blaže Konevski a sovětský lingvista Ed. Bernstein vytvořil makedonskou abecedu tak, že odstranil všechna písmena připomínající bulharskou abecedu. Během vytváření tzv. makedonského národa ve Vardarské Makedonii docházelo k masivním represím proti Bulharům. Bulhaři jsou také hlavní etnickou skupinou, kterou Moskva označila za pomaďarštěnou a rozdělila ji na několik „národů“.
Urychlení makedonizace
V červnu 1946 dal Stalin Dimitrovovi pokyn, aby urychlil makedonizaci Pirinské oblasti: „Pirinská oblast musí získat kulturní autonomii v rámci Bulharska. Skutečnost, že mezi obyvatelstvem nebylo rozvinuté makedonské povědomí, nic neznamenala. Bylo rozhodnuto, že dokud se Pirinský region nepřipojí k Makedonské republice, je třeba propagovat „makedonský jazyk a literaturu, jakož i historii Makedonské republiky“. Na základě Stalinových příkazů bylo při sčítání lidu v Pirinské oblasti násilně zapsáno 160 641 z 252 575 osob jako „Makedonci“. Z nich 131 954 uvedlo jako svůj mateřský jazyk bulharštinu a necelých 28 611 makedonštinu.
Po podpisu smlouvy o přátelství a pomoci mezi Bulharskem a Jugoslávií v Evksinogradu 27. listopadu 1947 byla Dimitrovova vláda povinna zavést v Pirinské oblasti studium makedonského jazyka a dějin makedonského národa a zřídit makedonské divadlo a knihkupectví.
V roce 1948 na zasedání kanceláře Kominformu v Bukurešti Trajčo Kostov prohlásil: „Na radu sovětských soudruhů jsme se zavázali přispět k rozvoji makedonského národního uvědomění… ale měl by být lid Pirinského kraje nucen vzdát se svého mateřského jazyka.“ V roce 1948 se na zasedání kanceláře Kominformu v Bukurešti Trajčo Kostov vyjádřil, že „se zavázal přispět k rozvoji makedonského národního uvědomění“.
Komunistický režim v Bulharsku a makedonizace
Na plenárním zasedání ústředního výboru komunistické strany v březnu 1963. Todor Živkov představoval zlom v bulharské politice v makedonské otázce. Tvrzení o existenci makedonské národnosti označil za falešné.
Komunistický režim v Bulharsku je však i nadále svědkem 45 let trvající genocidy bulharského obyvatelstva a etnika. Todor Živkov je považován za neschopného vůdce, který nikdy nenašel způsob nebo mechanismus, jak něco zastavit. To by nemělo nikoho překvapovat, protože taková je geopolitika Moskvy, pánů komunistické strany v Bulharsku. Navíc informace, které má státní bezpečnost o koncentračních táborech v Jugoslávii a které se používají k „motivaci“ Bulharů, aby se vzdali vlastní identity a nazývali se Makedonci, jsou před veřejností pečlivě utajovány. Nezabránilo se ani koncentračním táborům, ani teroru vůči obyvatelstvu, ani vraždám, ani vzniku rasismu a nepřátelství vůči Bulharům. Existují případy, kdy byly bulharské ženy dohnány k prostituci, aby uživily své děti, což dalo název „dvě červené“. Tedy ty dvě bankovky, za které se prodali, aby zachránili své děti před bídou v Titově Jugoslávii. Severomakedonští a srbští diplomaté to dodnes uvádějí jako důvod k hrdosti.
Zdá se však, že lež a nespravedlnost nedokážou vzdorovat pravdě, svobodě slova a demokracii. Vysněná makedonská identita se tak s každým rokem a každou novou generací vytrácí. Bez autoritářských mechanismů a záštity Moskvy by makedonští stoupenci nikdy nebyli schopni prokázat své historické právo.
Jsme svědky rozpadu geopolitického projektu a s ním i zániku vysněného makedonského národa?
Recent Comments